Žila byla jedna zlatá rybka, která si jednoho dne vzala svých šest penízků a vydala se hledat štěstí. Nemusela ani plavat moc daleko a potkala úhoře, který jí povídá:
“Kampak máš namířeno, rybko?“
“Plavu si hledat štěstí,“ odpověděla zlatá rybka.
“Tak to jsi tady správně,“ řekl úhoř. “Za pouhé čtyři penízky si můžeš koupit tuhle nádhernou ploutev, se kterou se ti poplave dvakrát rychleji.“
“No to je výborná koupě,“ radovala se zlatá rybka. Zaplatila, nasadila si ploutev a plavala pryč dvakrát rychleji než dřív.
Za chvíli se dostala až na místo, kde bydlela veliká sépie. Ta na zlatou rybku hned zavolala:
“Haló, rybko, kampak máš namířeno?“
“Hledám štěstí,“ odpověděla zlatá rybka.
“Právě jsi ho našla, maličká,“ řekla sépie. “Podívej se na tenhle motorek. S ním popluješ ještě mnohem rychleji a já ti ho prodám hluboko pod cenou.“
Tak si zlatá rybka za zbývající penízky koupila motorek a plula dvakrát rychleji než dřív. Netrvalo dlouho a potkala velkého žraloka. Ten na rybku zavolal:
“Rybko, rybičko, kampak máš namířeno?“
“Hledám štěstí,“ odpověděla zlatá rybka.
“Právě jsi ho našla. Dej se touhle zkratkou,“ řekl žralok a ukázal na svou dokořán otevřenou tlamu. “Tak tam budeš mnohem rychleji.“
“Mockrát ti děkuju!“ zvolala zlatá rybka a zaplula do žralocích čelistí. A žralok ji spokojeně spolkl.
Kdo pořádně neví, co chce, velmi snadno končí tam, kde nechce.
Převzato z knížky Bruna Ferrera – Příběhy pro potěchu duše
