Naše vnitřní krása

Jsme bytosti nesmírné kvality a hodnoty, které jsou schované pod svými starými systémy přesvědčení, které jim to neumožňují spatřit. Jsou schované pod svými negacemi a věcmi, které zatím nerozeznali, že jim velmi škodí. Kteří ještě neprohlédli zatím clonu lži a nepravdy a sobě a světě.

Jsme moudré bytosti, ale častokrát věříme tomu, co není pravda.

Jsme nádherné bytosti a přesto si toho nevážíme a nevěříme tomu. Snažíme se vylepšit různými způsoby, ať fyzickými tak psychickými, pořád něco hrajeme a předvádíme a pak nám chybí přirozenost, ta přirozená krása ducha i těla. Hledáme na sobě nedostatečnosti, místo abychom se přijali a žili se sebou v míru.

Naše vnitřní bohatství je neomezené – tolik lásky, pravdy, dokonalosti, svobody, harmonie, laskavosti, míru, přijetí, porozumění, pochopení, uznání, důstojnosti, vznešenosti, ušlechtilosti a posvátnosti – to vše v sobě máme, to vše je naše. Jen je třeba si to uvědomit a poskytovat to v našem jednání, myšlení a mluvení sobě i druhým.

Jsme velmi laskavé bytosti toužící si pomáhat, radovat se a těšit se ze života.

Naše dary, které si nese s sebou naše duše, souvisí přímo s naším životním úkolem tady na Zemi. Naše duše se chce zde projevit v tom nejvyšším smyslu. Chce pomáhat a předávat své bohatství. U každého je to něco jiného, skrze co se chce jeho duše vyjádřit. Někdo vyjádří krásu své duše v hudbě, ve zpěvu, v malířství, někdo v tanci, baletu, poezii, v románu a někdo skrze jednoduché a tvořivé věci, kam přidá s láskou svoje nápady a vylepší věci pro druhé, např. skrze vaření, zahradničení, pletení, šití, péče o druhé, technické věci aj. a přinese tím užitek i ostatním.

Všichni jsme tu pro druhé, ani když o tom nevíme. Vše co děláme ovlivňuje druhé.

Vše co děláme má určitý záměr s jakým to děláme.

Snažme se vždy dělat s láskou a s nejvyšším možným záměrem pro dobro své i druhých do jednoty nás všech, do jednoty vyspělých, vědomých bytostí.

Nové vzory chování v lásce a konstruktivní spolupráce v rovnosti nás k tomu dovede.

To je hodno bytostí jakými opravdu jsme. Abychom si sebe mohli vážit a podívat se sami sobě do očí i druhým.

Lidské bytosti mají tolik vnitřní krásy, kolik jsme ji schopni jen vidět.

Naše vnitřní krása odráží krásu našeho ducha. Láska a světlo = krása. Máme sílu ve své lásce a kráse, která nás povznáší a zušlechťuje. Máme půvab a grácii.

A proto se snažme vyjadřovat svou vnitřní krásu za všech okolností, ať z toho mají užitek všichni okolo nás i celý svět.

Každý má své vnitřní světlo a je třeba ho udržovat, aby svítilo. Nedopustit, aby zhaslo.

Co bychom pak vyzařovali, co bychom pak předávali – prázdná slova, prázdná gesta, nesmyslné požadavky, nelaskavé chování a to bychom lidským bytostem kazili reputaci.

Uzdravme sebe svým vlastním světlem a uzdravujme jím i naše vztahy. Pomáhejme svým světlem ostatním i světu, neboť to všichni velmi potřebujeme.

Hodnota tohoto poznání, kým opravdu jsme a uvědomění si našich schopností, nám otevírá cestu do nového života. Svou vnitřní krásu přenášíme do svého života a tvoříme z ní svůj život, který je plný hojnosti ve všech rovinách. Tím také tvoříme nový, krásný a laskavý svět pro nás všechny. A to je velmi záslužná práce.

Krása v nás

Kdo z nás se v životě nepozastavil nad krásou západu slunce, nad krásou květiny, nad krásou dětských očí?

V tu chvíli nás vnější podnět vynesl až do nebes a my jsme se cítili povzneseni, dojatí a šťastní.

Poznali jsme v tu chvíli, že existuje krása, dobro, nádhera a že jsme se dotkli něčeho božského, nadpozemského, něčeho, co nás převyšuje.

Krása s námi ladí na hluboké úrovni ducha. Ladí s naší podstatou a přirozeností.

Skrze krásu můžeme vnímat jinou realitu světa, opravdovou realitu.

Krása nás oblažuje, povznáší nás, sytí naši duši a ukazuje nám jinou dimenzi života.

Krása nám umožňuje být ušlechtilejšími, vznešenějšími, ctnostnějšími, pokornějšími, milejšími, více chápajícími a lepšími.

Člověk sám touží vyhledávat krásu, aby mu naplňovala duši a činila ho šťastným.

Lidé tvoří a do své tvorby se sami snaží vkládat krásu, kterou objevili, snaží se svojí tvorbou stvořit to krásné, zhmotnit to v reálném světě a předat to druhým lidem.

Proto velmi záleží na nás, co do své tvorby vložíme. Zda obraz svého ducha a srdce, či pouze svou mysl, to znamená rozum a chtění.

Krása je prostá. Prostě je a existuje.

Vyjadřuje podstatu našeho ducha, se všemi jeho nejušlechtilejšími hodnotami. Proto je to krásné a proto nás to povznáší do vyšších vibrací, do božské nadčasové roviny.

Každý z nás má svou krásu v sobě. Souvisí s naší vnitřní podstatou, se kterou jsme jako lidé byli stvořeni, souvisí s naší přirozeností.

Skrze vnější krásu a přirozenost poznáváme svoji vlastní krásu a podstatu, poznáváme svého ducha a poznáváme své opravdové bohatství. Poznáváme, že jsme spojeni se vším – v jednotě celku.

Každý máme své bohatství v sobě, ze kterého nám nikdy neubude, ze kterého můžeme neustále rozdávat druhým, pomáhat jim i utěšit je.

Toto bohatství se nám pak začne v životě v dobrém vracet.

Přesně jako dítě, které rozdává bez podmínek ze své lásky, radosti, přirozenosti a podstaty, kterou je. Dítě si na nic nehraje a nic nepředstírá, pouze nezištně dává.

Krása je jiný druh skutečnosti v nás – vyšší dimenze –, je z oblasti nehmotné a my ji přesto zažíváme, cítíme a vnímáme.

Položme si proto nyní otázky: „S čím já ve svém životě souzním? Co mi naplňuje duši a dělá mě šťastným? Čím se cítím povznesen? Jak mohu druhé udělat šťastnými, jak je mohu povznést?“

Krása nám umožňuje se pohybovat ve vyšší realitě vědomí a umožňuje nám si uvědomovat, jakými jsme vznešenými a ušlechtilými bytostmi.

Objevená krása nám ukazuje, kolik krásného a pozitivního můžeme ostatním lidem předat k jejich pochopení sama sebe, k pochopení jejich života i k jejich uzdravení.

Převzato z: www.rokzmen2012.cz