Přátelství je jiný než milostný vztah, který je založen spíše na vzájemné náklonnosti než na společné funkci. Je to vztah lidí, kteří chtějí být spolu jen kvůli sobě samým.
Problémy v přátelství
Povolný člověk x Povolný člověk. Výsledkem vztahu „příliš laskavých“ lidí je, že ani jeden z nich nedělá, co doopravdy chce. Oba se bojí říci druhému pravdu, že ji neříká ani jeden z nich. Symptomy – oba dva jsou nespokojení, mají pocit, že dovolili něco, co dovolit neměli. Kořeny – tito lidé pocházejí z rodin, kde se naučili vyhýbat slovu „ne“, aby druzí byli spokojeni. Protože kořeny těchto lidí jsou podobné, je pro ně těžké si navzájem pomoci. Konflikt – oba zdvořile popírají své hranice. Oba si potřebují přiznat, že se svou laskavostí navzájem ovládají. Co potřebují – mít podpůrné vztahy, jejich strach, že druhého člověka zraní, jim ztěžuje stanovení hranic. Začít v maličkostech a upřímně říkat, co se jim líbí a co ne. Je možné, že si budou muset připustit, že jejich zájmy nejsou tak shodné, možná se budou potřebovat víc oddělit, což způsobí odloučení nebo to pomůže jejich přátelství.
Povolný člověk x Agresivní ovládač. Povolný člověk se cítí být zastrašovaný a méněcenný a agresivní ovladač má pocit, že ho povolný člověk jen popichuje. Agresivní ovladač trvá na využívání určitého části času, nadání či pokladů povolného – „potřeboval jsem to“. Většinou je povolný v tomto vztahu nešťastný. Symptomy – povolný má zlost, agresivní se cítí dobře kromě popichování. Kořeny – povolný vyrostl v rodině, která ho učila vyhýbat se konfliktům, agresivního nikdo nenaučil odkládat uspokojení svých přání a nést za sebe odpovědnost. Konflikt – neschopnost povolného stanovit jasné meze a neschopnost agresivního respektovat hranice. Povolný svou moc nabízí agresivnímu na stříbrném podnosu. Povolný ovládá agresivního tím, jak mu vyhovuje a doufá, že ho uspokojí a přiměje ke změně chování. Agresivní se musí naučit respektovat povolného „ne“ a přijat odpovědnost za to, co chce, a žádat to po někom jiném a dokonce vidět, že mu to může přinést užitek. Povolný se může naučit říct: „Až mě příště budeš zastrašovat, odejdu“. Agresivní potřebuje vědět, že povolného jeho nadvláda zraňuje a poškozuje přátelství.
Povolný člověk x Manipulující ovladač. „Evo, jsem v průšvihu a ty jsi jediná, na koho se můžu spolehnout, že mi pomůže.“ Symptomy – povolný pociťuje zlost a manipulující má pocit, jako by jejich přátelství byla samozřejmost. Kořeny – manipulující vytahovali rodiče z každé nepříjemnosti, žila ve velice „odpouštěcím světě“, kde byli hodní lidé, kteří jí vždy pomohli. Nikdy nemusela čelit své vlastní nezodpovědnosti a nedostatku discipliny a plánování. Povolná by udělala cokoliv, aby nemusela vidět ublížený výraz matky, nikdy jí neřekla „ne“. Manipulující nepřijímá odpovědnost za svůj časový rozvrh a povolná vždy přispěchá na pomoc. Povolné nekonečné „ano“ přispívá k manipulující iluzi, že nemusí plánovat dopředu. Je třeba, aby se povolná přestala cítit jako oběť a přijala odpovědnost za „ne“, měla by ho více procvičovat. Příště může vyjádřit manipulující, jak se cítí být využívaná, má vyjádřit, že by si přála mít vzájemnější vztah.
Povolný člověk x Nereagující člověk. Povolný dělá veškerou práci, zatímco nereagující se vůbec nenamáhá. Jedna strana cítí zklamání a zlost, druhá si říká, v čem je problém. Symptomy – povolný prožívá depresi, zlost a připadá si nedůležitý, nereagující má pocit viny. Kořeny – povolný se bojí, že když své důležité vztahy nebude ovládat tím, že bude všechnu práci dělat sám, zůstane opuštěný – místo lásky si zvolil práci. Konflikt – povolný na sebe bere příliš velkou odpovědnost, nenechává svého přítele nést jeho vlastní náklad a nereagující nenese dostatečnou odpovědnost za jejich přátelství. Povolný si potřebuje uvědomit, že jeho snaha plánovat, volat a dělat všechnu práci je skryté ovládání. Povolný je vždy ten aktivní, vždy se ohlásí, že by se mohli setkat. Řešení – povolný sdělí nereagujícímu, že mu už nebude volat a příště se bude muset ohlásit on. I kdyby došlo k nejhoršímu a jejich přátelství kvůli nereagování ochladne, povolný pozná, že nešlo o vzájemný vztah a může si najít skutečné přátele. Každé přátelství musí být založeno na náklonnosti, zálibě a lásce, a ta je tím jediným, co nemůžeme ovládat. Je rozdíl mezi přátelstvím a službou.
Hranice a partner
Člověk s poškozenými hranicemi do milostného vztahu v dospělosti vnáší nezralé, nedostatečně vyvinuté aspekty své povahy. V oblasti slabého závazku a vysokého rizika hledá bezpečí, pouto a pevnost, jež potřebují jeho zranění. Svému partnerovi se příliš rychle svěří, protože to velice naléhavě potřebuje. A když „to nevyjde“, zničí ho to. Je to, jako kdybychom tříleté dítě poslali do předních bojových linií.
Jedním z nejdůležitějších prvků, které prohlubují důvěrný vztah dvou lidí, je schopnost přijímat odpovědnost za své pocity. Když se na někoho zlobíme, je naší odpovědností jít za ním a říci mu, že se zlobíme a proč. Pokud si myslíte, že váš hněv je jeho problém a že s ním má něco udělat on, můžete čekat celé léta. A váš hněv se může proměnit v hořkost a to může zničit vztah. I když někdo má pocit, že ten druhý je tím, kdo ho zraňuje, musí přijmout odpovědnost za svou vlastní bolest a hněv. Touhy jsou další součástí osobnosti, za kterou oba partneři musí nést odpovědnost každý sám.
Váš partner stále chodí pozdě a vám to vadí. Tím, co vás zraňuje, je vaše zklamaná touha, a nikoli to, že přichází pozdě. Je to vaše přání, nikoli jeho. Za jeho splnění jste odpovědný vy. To je pravidlo života. Nedostáváme všechno, co chceme, a všichni musíme cítit smutek nad svým zklamáním, místo abychom za to trestali druhé. Vy chcete trávit čas spolu, on v práci. Nikdo není sobecký, oba dva máte své potřeby, jde jen o to sladit protichůdné přání. Problémy vznikají, když na někoho druhého svalujeme odpovědnost za své potřeby a přání a když ho obviňujeme za své zklamání.
Dospělý člověk dává podle toho, jak se ve svém srdci rozhodl. Manželé často dělají víc, než skutečně chtějí, a mají na toho druhého vztek, že jim v nadměrném dávání nezabrání. „Proč se zlobíte?“ „Protože toho po mě tolik chce. Nemůžu si najít volný čas pro sebe.“ „Co myslíte tím, že nemůžete? Nechtěl jste spíš říci, že si ho prostě nenajdete?“ „Ne, nemůžu. Naštvala by se, kdybych tu práci neudělal.“ „To je ale její problém, to je její hněv.“ „Ano, ale já to budu muset poslouchat.“ Tento muž chce, aby na něho jeho partnerka přestala mít požadavky, místo aby se naučil říkat ne.
Pro řešení problémů jsou přirozené důsledky nutností. Žena potřebuje svému nadměrně kritickému manželovi říci, že pokud jí nepřestane nadávat, půjde do jiného pokoje a zůstane tam, dokud si o problému nebudou moci promluvit racionálně. Když se člověk podvoluje partnerovým požadavkům či manipulaci a přebírá tak odpovědnost za jeho hněv, trucování či zklamání, ničí tím lásku v manželství. Je třeba, abychom přestali přebírat odpovědnost za ty, které milujeme, a zachraňovat je z důsledků jejich chování, a místo toho se vůči nim začali chovat zodpovědně.
Člověk, který svého partnera kvůli nějakému nedostatku popichuje, jen daný problém utvrzuje. Lepší cestou je přijmout druhého člověka takového, jaký je, respektovat jeho rozhodnutí být takový a pak ho nechat zakusit odpovídající důsledky. Co je pro vás lepší? „Přestaň na mě křičet. Musíš být hodnější.“ nebo „Můžeš dál křičet, jestli chceš. Ale půjdu pryč, když se budeš takhle chovat.“ „Prostě musíš přestat pít. Ničí to naši rodinu. Prosím tě poslechni. Ničíš nám život.“ nebo „Jestli chceš, můžeš se rozhodnout, že s tím pitím nic dělat nebudeš. Ale já tomuhle chaosu už sebe a děti vystavovat nebudu. Až budeš příště opilý, půjdu s dětmi přespat k … a řekneme jim, proč jsme přišli. Pít je tvoje rozhodnutí. To, co budu tolerovat, je na mě.“
Manželé, kteří jsou moudří a milující, hranice přijmou a budou se vůči nim chovat odpovědně. Partneři, kteří jsou nezralí a snaží se druhé ovládat, budou reagovat hněvem. Hranice stanovíte proto, abyste řekli, co budete dělat a co ne. Hranice znamenají vzdát se snahy o nadvládu nad svým partnerem a začít milovat a vašemu partnerovi to umožňuje přijmout odpovědnost za jeho chování. Je důležité dávat své hranice jasně najevo. Pasivní hranice, jako například stažení se, vytváření trojúhelníků, trucování, mimomanželské vztahy a pasivně-agresivní chování, jsou pro vztah ničivé. Pasivní způsoby, jak lidem ukazovat, že nad vámi nemají žádnou moc, nikdy nevedou k důvěrnému vztahu. Nikdy druhému neřeknou, kým skutečně jste, pouze vám pomohou se od nich odcizit. Hranice jsou třeba sdělovat nejprve slovně a pak i činy. Je třeba, aby byly jasné a neobsahovaly žádné prvky omluvy.
Podřízenost je vždy svobodnou volbou jednoho vůči druhému. Jeden se rozhodne podřizovat vůči druhému. Kdo miluje svého partnera, miluje sebe. Když jeden z partnerů začne budovat jasné hranice, tak tomu druhému partnerovi již nedává prostor pro jeho nezralé chování. Když jeden stanoví hranice, ten druhý začne růst. „Nemůžu ho přimět, aby byl taky chvíli se mnou.“ „Jestliže chcete, aby k vám začal tíhnout více, potřebujete se od něj oddálit a vytvořit tak určitý prostor pro touhu.“ Každý systém se snaží najít rovnováhu.
V manželství je potřeba vyvažovat moc, sílu, blízkost, sex atd. Problémy se objevují tehdy, když místo toho, aby partneři měli své úlohy přiměřeně a spravedlivě rozdělené, je jeden z nich u moci, zatímco ten druhý je vždy bezmocný, jeden je silný, druhý slabý, jeden chce blízkost, druhý touží po samotě, jeden chce sex, druhý ne atd. V každém z těchto případů manželé dosahují rovnováhy, ale není to vzájemná rovnováha. Hranice pomáhají vytvořit vzájemnou rovnováhu namísto rovnováhy rozštěpené. Pomáhají manželům požadovat od sebe navzájem odpovědnost. Když někdo nemá hranice a začne za někoho dělat jeho práci, například začne ve vztahu vytvářet veškerou blízkost, je na cestě ke spoluzávislosti. Jeho partner pak bude žít na opačné straně trhliny. Hranice pomocí důsledků zachovávají odpovědnost obou partnerů a vedou k tomu, že se rovnováha stává vzájemnou.
Je nutné učinit pevné rozhodnutí a nést rizika, jenž vedou ke změně. Postavte se proti tvrdému chování, řekněte „ne“ nerozumným požadavkům. Bez rizika a překonání strachu by nebylo možné růst. Být úspěšný není tak důležité jako vykročit a zkusit to. Místo, abyste někomu druhému umožňovali, aby vás ovládal, promyslete si, co chcete dělat, vytyčte si směr a držte se ho. Rozhodněte si, co budou vaše meze, na čem se budete chtít podílet, co již nebudete snášet a jaké důsledky z toho vyvodíte. Definujte se proaktivně, a až přijde čas, budete své hranice schopni udržet.
Zpracováno podle knihy: Hranice – Dr. Henry Cloud a Dr. John Townsend
Tento článek nebo jeho části je možné šířit dál nekomerčním způsobem, pokud bude připojeno celé znění této poznámky a aktivní odkaz na výše uvedené webové stránky. Děkuji za respektování této podmínky.
