Jeden mladík prosil nejmoudřejšího člověka na světě, aby mu prozradil tajemství štěstí. Mudrc mu navrhl, aby se zatím prošel po jeho paláci a vrátil se za dvě hodiny.
„Jen o jedno tě chci požádat,“ řekl nakonec mudrc a podal mu lžičku, na kterou kápl dvě kapky oleje. „Abys s sebou celou cestu nesl tuhle lžičku, ale dej pozor, abys nevylil olej.“
Po dvou hodinách se mladík vrátil. Mudrc se zeptal: „Všiml sis v jídelně těch krásných tapiserií? Viděl jsi, jaký mám kolem domu nádherný park? Viděl jsi, jaké mám v knihovně cenné pergameny?“
Mladík zahanbeně přiznal, že nic z toho neviděl. Celou dobu se staral jen o to, aby se mu nevylil olej. „Tak se vrať a prohlédni si krásy mého světa,“ odpověděl mu mudrc.
Mladík si znovu vzal lžičku s olejem a procházel celým domem, ale tentokrát si všímal všech uměleckých děl. Viděl zahrady, hory, květiny. Vrátil se k mudrci a dopodrobna mu vylíčil, co všechno spatřil.
Ale kde máš ty dvě kapky oleje?“ zeptal se mudrc. Mladík se podíval na lžičku a zjistil, že olej cestou rozlil.
„Tak, a to je jediná rada, kterou ti mohu dát,“ poznamenal mudrc. „Tajemství štěstí spočívá v tom, že vnímáš všechny krásy světa, ale nikdy přitom nezapomeneš na ty dvě kapky oleje na lžičce.“