Všichni toužíme o lásce
Všichni toužíme o lásce
Když přicházíme na svět, přicházíme jako čistá láska. Tohle jsme my, čisté božství. Co se tedy stane, jak je možné, že o toto přijdeme? Naše láska se schovala za všechny ty obaly a strachy, přesvědčení a předsudky, kterým říkáme výchova. Vlivem výchovy na sebe začínáme nabalovat novou identitu, uvěříme všemu, co o nás říkají. Všechny ty nálepky, které jasně říkají, kdo jsme a co tedy rozhodně nejsme. A najednou jsme zapomněli, kým jsme byli, když jsme sem přišli a celý svět se přeměnil v honbu za láskou, protože ji chceme získat zpět. Jenže my jsme ji neztratili, existuje v nás stále, jen ji nejsme schopni vidět. Pořád hledáme a hledáme a nevíme, že jsme to vlastně my, koho hledáme.
Víra každého z nás v to, co je opravdu láska, je u každého odlišná. Holčička, která vyrůstá v rodině, kde matka trpí nízkou sebeúctou a nechá se manželem ponižovat se učí, že láska je právě toto. A v pevné víře a touze po lásce si najde pravděpodobně partnera, který ji bude ponižovat. Co se naučí chlapeček o lásce, který je často trestán za „špatné chování“ svými rodiči a přitom je stále ujišťován, že to dělají s láskou k němu? Že láska bolí? Maminka, která se obětuje pro členy své rodiny a bezmyšlenkovitě každému vyhoví pravděpodobně předá svým dětem vzor lásky – oběť.
Všichni toužíme po lásce. A všichni věříme v tu svou. Všichni se chováme určitým naučeným způsobem, protože očekáváme odměnu ve formě lásky. Jsou to naučené vzorce chování. Mnoho z nás se vydává každé ráno do boje o lásku. Snažíme se manipulovat s lidmi, abychom si zajistili lásku, nebo se jim podřizujeme, třeba nás tak budou mít rádi a nebo když budu mít spoustu peněz, budou mě milovat.
Vzpomeňme si, kdo opravdu jsme. Zkusme nahlédnout za všechny ty obaly a přesvědčení, za všechen ten strach. Tam jsme my, skutečná čistá láska. Nejsme to, co o nás říkali, jsme to čisté božství, které je tu neustále s námi. Vždycky bylo.