Když potřebuješ uznání
Když jsem objevila tento skvělý článek, měla jsem velikou radost, protože krásně rezonuje a odpovídá na spoustu otázek, kterými se dnes, ať chceme nebo nechceme, zabýváme všichni.
Byron Katie napsala svůj životní příběh do skvělé knihy Milovat to, co je. Popisuje zde svou velmi jednoduchou metodu a velmi účinnou Work, kterou objevila, díky své těžké nemoci. S její metodou jste si mohli někteří z vás vyzkoušet pracovat sami na sobě na mých seminářích a výsledky byly velmi překvapující a tak pravdivé a povzbuzující. V příštím roce, se k ní určitě vrátíme a s její pomocí se naučíme objevovat sami sebe a přijímat skutečnost takovou, jaká je. Tady máte malou ukázku, jak se naučit Milovat to, co je…
Nevysloveným přesvědčením je, že pokud tě lidé neuznávají, nestojíš za nic.
Byron Katie
Jednou z největších překážek lidem k vybudování jejich sebedůvěry je jejich nepřetržitá potřeba mít uznání ostatních. Cítí, že dokud jim někdo neřekne, jakou dobrou práci odvedli nebo jak jsou krásní, nejsou jednoduše dost dobří. Nevěří v sebe sama a tak potřebují najít někoho jiného, kdo bude. Problém s tímto je, že pokud nevěříš sám v sebe, nikdy nebude záležet na tom, co někdo jiný říká, protože nejdůležitější osoba tomu nevěří – ty.
Stále budeš hledat více a více lidí, aby ti řekli, že jsi hodnotný. Hledání bude pokračovat, až potkáš jednoho člověka, který bude souhlasit s tím, co si o sobě skutečně myslíš; že si ve skutečnosti podvod, nebo selhání. Potom bude jedno, jestli ti milion lidí o tobě řekne krásné věci, budeš si pamatovat pouze tu osobu, která tě zhodnotila negativně.
Stále budeš hledat více a více lidí, aby ti řekli, že jsi hodnotný. Hledání bude pokračovat, až potkáš jednoho člověka, který bude souhlasit s tím, co si o sobě skutečně myslíš; že si ve skutečnosti podvod, nebo selhání. Potom bude jedno, jestli ti milion lidí o tobě řekne krásné věci, budeš si pamatovat pouze tu osobu, která tě zhodnotila negativně.
Je to v tobě
Uznání které skutečně potřebuješ objevit je od tebe a to může nastat jedině, pokud přestaneš hledat uznání v druhých a najdeš si čas vyléčit sama sebe. Často už jen prosté uvědomování si svých činů ti poskytne velkou dávku léčení. Určitě si najdi čas na zkoumání svých pocitů a zjisti, proč a odkud přicházejí. Jakmile to uděláš, s největší pravděpodobností už nebudeš potřebovat uznání od druhých pro daný pocit.
Svoboda
Okamžik, kdy si náhle uvědomíš, že nepotřebuješ uznání nikoho dalšího je neuvěřitelný. Je zde náhlý klid v tvém nitru, který tě zcela naplní radostí. Je to jakoby si se najednou probudil z noční můry, a stal se volným byl prostě sebou. Celý tvůj život se zcela změní. Možná že poprvé v životě poznáš, co to znamená cítit se „spokojený“ a „šťastný“.
Ale jak se dostaneš do bodu, ve kterém dokážeš pustit potřebu uznání od druhých? Pokud je to něco, co jsi dělal celý svůj život, ani si nemusíš uvědomovat, že to děláš.
Jak vyhledáváš uznání u druhých?
Začni se tím, že si uvědomíš, jak hledáš uznání druhých.
Například:
• Váháš vyjádřit svůj názor na něco, dokud neznáš názory ostatních?
• Když se omlouváš, děláš to pro to, abys vypadal lépe?
• Ptáš se každého na názor předtím, než učiníš rozhodnutí?
• Přehnaně se staráš o to, jak se máš obléci?
• Neposloucháš, co říkají druzí, protože přemýšlíš nad tím, co řekneš, abys zapůsobil moudře zda vtipně či bystře?
• Zdá se ti, že hodně myslíš na sebe a trápíš se, co máš říct?
• Bojíš se říct „ne“ ze strachu, co si o tobě pomyslí druzí?
• Snažíš se neustále potěšit lidi?
• Kupuješ věci, aby měli lidé o tobě vyšší mínění?
• Děláš nějaké aktivity jen proto, aby si udělal dojem na ostatní?
Toto jsou jen některé z běžnějších způsobů, jakými můžeš vyhledávat uznání od druhých.
Důležitá indicie
Důležitou indicií, že zoufale toužíš po uznání, bude další y, když pocítíš bolest, tíseň či nervozitu při komunikaci s někým dalším. Najednou cítíš, jakoby tvůj žaludek byl stažen v uzlech, nebo se cítíš být vinným, nebo si zmatený a nevíš, co máš dělat. Zeptej se sama sebe, jestli se tak cítíš, protože skutečně chceš uznání tohoto člověka. Nemusí to být dokonce ani někdo koho znáš. Může to být úplný cizinec, kterému najednou cítíš potřebu vysvětlit, proč jsi udělal to, co jsi právě udělal.
Jak řekla Byron Katie, „Když řekneš či uděláš něco, abys potěšil, dostal, udržel, ovlivnil nebo ovládal kohokoli, či cokoliv, strach je příčinou a bolest výsledkem“. Takže, pokud cítíš bolest, může to být znamením, že sis ublížil potřebou uznání, které neumíš najít v sobě.
Jakmile si uvědomíš, co jsi dělal, aby ses snažil ovlivnit mínění druhých o tobě, velmi rychle začneš rozumět tomu, která část tebe potřebuje být vyléčena.
Také si začneš všímat, jak velká spousta lidí kolem tebe je také chycena v cyklu neustálé potřeby uznání druhých. Možná budeš zaskočen tím, koho vidíš, jak potřebuje toto uznání. Rozhodně nejsi jediný.
Jak přestat potřebovat uznání
Aby si přestal potřebovat uznání druhých, skutečně potřebuješ porozumět motivu „proč“ za tvými činy.
1. Co hledáš je to, co potřebuješ od sebe
Nejdůležitější věc, jejíž třeba rozumět o své potřebě být uznán druhými, je, že cokoliv chceš od druhých – ať už, aby ti řekli, že si krásný, moudrý, nebo dost dobrý – toto je to, co si potřebuješ vyléčit uvnitř sebe. Nedůvěřuješ této své kvalitě a tak ji hledáš jinde. Jakmile zjistíš, že si objevil tu část sebe, která potřebuje být vyléčena, nebudeš ji více hledat v druhých. Je to uvědomění si sama sebe.
Věnováním pozornosti svým činům dokážeš odhalit, o co ti jde. Například, přihlásíš se, že budeš dělat dobrovolníka v nějaké charitě. Teď, když přemýšlíš nad pomáháním té charitě, nad čím přemýšlíš?
– Představuješ si sebe sama, jak říkáš lidem o tom, jak pomáháš druhým?
– Představuješ si respekt v očích druhých, když se dozvědí o tvých zásluhách?
– Představuješ si jak hrdí budou na tebe tvoji rodiče?
Pokud ano, je možné, že to není ta kauza, na níž ti záleží, ale je to spíš tvoje hledání uznání od druhých ve formě respektu. Chceš od druhých, aby tě respektovali za to, že pracuješ na tak vznešené věci.
Nebude to však fungovat. Lidé tě nebudou respektovat, dokud se nebudeš respektovat sám. Takže, když se přichytíš při tom, jak vyhledáváš činnosti kvůli zisku uznání druhých, obrať to a zeptej se sám sebe, co je to, co skutečně potřebuješ. Pokud je to respekt, tak zkoumej tento aspekt sebe sama. Přijdi na to, proč se nerespektuje. Uzdrav tuto svou část a nauč se dávat si hluboký respekt, který si skutečně zasloužíš.
Toto je nejdůležitější věc, kterou je třeba pochopit. Jakmile zjistíš, co potřebuješ od sebe, už to nehledáš u druhých. A když se pak budeš činit v jistých aktivitách, přinesou ti mnohem více, protože budou dělané ze správných důvodů.
2. Buď zodpovědný a přijmi zodpovědnost
Musíš vstát a přijmout odpovědnost za poskytování samému sobě toho, co skutečně potřebuješ. Například, pokud jsi hledal lásku, potřebuješ nejprve milovat sebe. Je to otázka odhalení, proč ti chybí ten pocit (utrápené dětství, špatná zkušenost z minulosti, atd..) A potom se učit darovat si ten pocit navzdory všemu.
Přijímání této odpovědnosti může být občas nepohodlné. Je snazší zůstat ve své zóně pohodlí a popřít ten vnitřní hlas. Může to vyžadovat i odvahu, hrabat se uvnitř sebe. Odměnou za postavení se svému strachu bude měnící se život. Od těch démonů v útrobách tvé mysli se jednoduše osvobodíš jejich vynesením na světlo.
Pointou je, že jen ty sám si můžeš splnit svou nejhlubší potřebu, nikdo jiný ti ji nemůže naplnit. Ani se o ni nebudeš schopen skutečně podělit, dokud ji nedáš nejprve sobě.
Nádherným darem učení se, jak vyhovět svým potřebám je, že pak jim vyhoví i ostatní. Takže jakmile se naučíš milovat sebe, budeš schopen skutečně milovat druhé a oni budou milovat tebe. Nestane se to však, dokud neučiníš první krok.
3. Je to tvůj život – Ceň si ho
Je to tvůj život a měl by sis ho vážit a také všeho, co nabízí. Je to ztráta života promarnit ho honěním se za uznání druhých. Zaměř se na svůj život a zjisti, co potřebuješ a co chceš. Zasloužíš si to.
Nejtěžší rozhodnutí je jednat, zbytek je jen houževnatost. Strachy jsou papíroví tygři. Můžeš dělat cokoliv se rozhodneš dělat. Můžeš jednat tak, abys změnil a ovládal svůj život a průběh, proces je odměna sama o sobě.
Amelia Earhart
Jak prolomit návyky honby za uznáním
Následující příklady patří k nejběžnějším návykům, kterými můžeš hledat uznání. Jakmile si začneš být vědom toho, co děláš, je to už jen otázka změny chování.
Posuzování druhých
Když vkročíš do místnosti plné lidí, co uděláš jako první? Přeměříš si každého a pomyslíš si, „Ach, ona vypadá nepřívětivě“ nebo „Ten se mnou nikdy nebude mluvit“ či „To je populární skupina, raději se nebudu dívat do očí žádnému z nich“. Pokud takto uvažuješ, snažíš se soudit lidi předtím, než mohou soudit oni tebe.
Předčasným souzením lidí si způsobuješ spoustu trápení a cítíš se mnohem hůře, aniž k tomu máš důvod. Nechceš, aby tě lidé soudili, ale i tak si je předběhl a soudil jsi je už předem. Přestaň soudit a buď prostě v přítomném okamžiku. Pamatuj si, že každý toho dokáže nabídnout mnohem více, než je vidět na první pohled.
Snažíš se udělat na lidi dojem, aby tě měli rádi. Zřejmě jsi v minulosti slyšel řeči jako: „Máš deset sekund na to, aby si někdo o tobě vytvořil mínění“ a „Potřebuješ na lidi udělat dojem, aby tě měli rádi.“ Takovýmto smýšlením kladeš na sebe hodně nepotřebného stresu. Vzpomeň si na to, jaké to bylo, když si někoho potkal poprvé a on se silně snažil o to, aby se ti zalíbil. Jak to na tebe působilo?
Pravděpodobně tě odradilo to, že se snažil tak moc. Býval bys byl raději, pokud by dotyčný byl jen sám sebou, uvolněný a přirozený. Neboť toto snažení může v tobě vzbudit podezření, proč se tak snaží? Vidíš, co myslím? Pokud se snažíš udělat dojem na lidi, pravděpodobně ti to nevyjde. Pokud se uvolníš a jsi sám sebou, tehdy uděláš dojem na lidi.
Snaha zapůsobit také znamená, že o hodně přijdeš. Nebudeš slyšet velké části rozhovorů, protože nebudeš vnímat toho, kdo vypráví, přemýšlíš totiž nad tím, co chytrého a vtipného bys mohl říci, nebo zda neznáš příběh, který překoná ten jejich. Tak ti bude záležet na tvém vlastním image, že si prostě nebudeš vychutnávat konverzaci a nebudeš ani slyšet, co ten člověk chce říct a ani ho nepoznáš. Tak velmi se zaměříš na sebe, že nic jiného nebude pro tebe podstatné.
Za své snahy získat uznání se jen budeš cítit prázdný a nejistý. Pravděpodobně si budeš v mysli přehrávat událost znovu a znovu, protože si myslíš, že si nebyl dost dobrý. Pokud by ses totiž netrápil tím, jak zapůsobíš, ale raději se soustředil na přítomný okamžik, mohl bys získat nového přítele, nebo se naučit něco hodnotné, nebo se pouze na něčem dobře zasmát. Měl bys dobré vzpomínky na událost namísto toho, abys si je vyčítal.
Přidávání vlastních názorů k tomu, co slyšíš
Můžeš mít pocit, že nemáš od někoho uznání, i když ho ve skutečnosti máš. Dotyčný pouze nic neřekl nebo čteš ze situace něco, co v ní není. Pokušením může být to, že začneš přemýšlet o tom, jaké postranní motivy mohou mít ostatní k tomu, aby říkali, co říkali. Například, pokud ti někdo složí kompliment, můžeš k tomu přidávat i svůj příběh. Můžeš si myslet, „Jsou ke mně milí jen proto, že mě litují.“ Pusť příběh svého života a jednoduše poslouchej, co lidé říkají doslova. Nepřidávej do toho vlastní názory.
Naše interpretace toho, co slyšíme, že nám lidé říkají, jsou často mnohem bolestivější a strašidelnější než to, co lidé skutečně říkají. Můžeme si ublížit našimi mylnými koncepty a našim smýšlením za druhé.
Byron Katie
Byron Katie
Nestaráš se o sebe
Co si myslíš, a o čem se rozhodneš přemýšlet, je zcela tvá věc. Co si myslí někdo jiný je zase jeho. Nechtěl bys, aby ti někdo říkal, co si máš myslet, tak proč se snažíš ovládat názory druhých na tebe? Mají právo myslet si cokoliv chtějí. Je to jejich právo. Stejně, jako je tvoje právo mít svůj názor. Takže se netrap tím, co si druzí myslí, prostě respektuj jejich názor. Nemusíš s ním souhlasit, prostě respektuj, že mají právo na vlastní myšlenky.
Místo toho se zeptej sebe, „Je toto něco, za co uznávám sám u sebe, že to dělám?“ Tvůj názor je nejdůležitější.
Pokud se staráš o to, co by měl někdo druhý dělat, nestaráš se o sebe. Jakmile řekneš věci jako, „Měl by se mnou trávit více času“, „Měla by ocenit, co jsem pro ni udělal“, či „Měl by si najít lepší práci“, nestaráš se o sebe.
Život je prostě o tolik lehčí, když se jednoduše soustředíš na to, co máš dělat. Ostatní se dokáží postarat o své životy. Ty se jen potřebuješ zaměřit na ten svůj. Takže, pokud si nejblíže začneš myslet, „Měl by mě poslouchat“, řekni si, ať se staráš o sebe a pak se sebe zeptej, „Co bych měl dělat?“. V tomto případě bude pravděpodobně odpovědí něco jako, „Měl bych poslouchat sebe.“
Můžeš se také odvádět od řešení svých záležitostí zaměřováním se na to, co si myslíš, že by mělo být napraveno v životě někoho jiného. Prohlížíš vlastní potřeby. Zaměř se na svůj život. Věnuj pozornost tomu co je to, co chceš a co potřebuješ. Děláním tohoto, získáš uznání druhých za to, že víš, co chceš. Lidé respektují ty, co vědí, co chtějí.
Co když tě neuznají?
Skutečně potřebuješ uznání tohoto člověka? Přestaneš dýchat a zemřeš, pokud ho nezískáš? Jasně že ne. Zřejmě příkládáš příliš velkou váhu něčímu názoru. Ve skutečnosti nezáleží na tom, co si myslí, pokud jsi spokojený s tím, co jsi udělal.
Zaměř se na přítomný okamžik
Pokud zjistíš, že se bojíš něco říct, protože se bojíš, že si lidé pomyslí, že tvůj komentář je hloupý, nuže, přestaň myslet na sebe. Přemýšlej nad situací. Buď v přítomnosti. O čem vyprávějí? Zaměř se na to.
Jsi přehnaně slušný?
Vymlouváš se a omlouváš se, aby ses ubránil, nebo aby jsi působil lepším dojmem? Přestože si všichni myslíme, že slušnost vyjadřuje ohleduplnost k druhým, často je využívána k vytvoření lepšího dojmu. Není to tvoje chyba, že papíry nejsou dokončeny, nebo že jsi měl zpoždění, nebo že jsi zapomněl někoho vyzvednout. Obvykle jsou to všechno jen pokusy o udržení si vlastního image. Věnuj pozornost tomu, jaké omluvy děláš a pak se zeptej, proč máš potřebu je dělat.
Rozbití těchto návyků stojí za to
Jakmile pochopíš, že hledání uznání u druhých je jen indicií toho, co potřebuješ dát sobě, pocítíš ohromný pocit úlevy.
Můžeš si jednoduše vychutnávat konverzace bez toho, abys jsi se stresoval tím, co máš říct. Nebudeš přerušovat druhé a klidně je necháš dokončit jejich věty, nebudeš přestávat naslouchat, nebudeš se omlouvat za své činy. Toto vše se v momentě ztratí, protože už nepotřebuješ uznání druhých.
Tvoje sebevědomí v momentě vzroste do výšin. Tvůj celý život bude zcela odlišný. Tak to pusť a pamatuj si, nepotřebují nikoho UZNÁNÍ, protože ty uznáváš sebe. A to je jedno z největších tajemství k vychutnávání si života. Dej si, co potřebuješ a dostaneš to i od ostatních.
Průměrný člověk se příliš stará o to, zda má rád lidi, nebo zda ho mají rádi oni. Bojovník má rád, to je všechno. Má rád cokoli, zda kohokoliv chce, pro dobro samotné schopnosti mít rád.
Carlos Castaneda
Carlos Castaneda