Situace se mění někdy z minuty na minutu, abychom si uvědomili, kde stojíme.
Máš pocit, že takhle už to dál nejde, že TO nedáš?
Nyní zažíváš proces změny ve svém životě. Projít bránou smrti starého, rodí novou cestu.
Necháš-li přijít úspěch jako něco ozdravujícího, necháš spolu s tím přijít to, co naplňuje nejen tebe, ale i druhé.
Nechat přijít úspěch neznamená, že musíš do krve nést následky svého chování, nýbrž to, že se děje ve prospěch celku. Mezi odměnou a trestem se nalézá čiré bytí.
Nechat vyjít potlačené myšlenky a pocity ve chvíli, kdy se vyplavuje stres ze závodu, který člověk vedl sám se sebou a životem uprostřed idealizovaného světa prohlédnutím závoje ne-víry. Víra v sebe sama znamená to stejné jako víra v Boha bez pouček pocházejících z – ismus. To je víra.
Věřit nebo ne? Slovo věřit vymyslela možná církev nebo pojem jako je náboženství.
Původní energie slova VÍRA se zrodila pro slovo následující a tím je SEBELÁSKA. Možná ti přijde toto slovo jako uzurpující si lásku pro sebe tedy sobectví, ale není nikoho, kdo by mohl vinit čistou podstatu lásky, protože je to základní aspekt, prvek života. Lze tady někoho nebo něco soudit nebo vinit?
Připusť potlačené myšlenky, dají ti odpověď pro celek, kterým jsi ve skutečnosti. Lidé zapomněli hovořit se svými myšlenkami. Namísto toho je takzvaně pouští nebo ignorují. Myšlenky jsou tu proto, abychom z nich tkali plátno. Vždy se může chybná nitka zatáhnout, vyjmout, změnit. Představ si myšlenku jako barvu. Ta ti napoví, zda se hodí pro realizaci tvého plátna života toho, co se chystáš vytvořit.
Nevíš, co vlastně vytváříš nebo co chceš vytvořit? Zeptej se místa, odkud chodí myšlenky nebo místa, kam si přejí myšlenky dojít…
„Od sebelásky je jen krůček k sobectví,
od pocitu viny k zodpovědnosti,
od lhostejnosti k sounáležitosti,
od tvrdosti k jemnému citu milovat a cítit se být milován…“
