Klíče k srdci

1. Často se usmívejte
Váš úsměv je pro ostatní znamením dobré vůle a potěší všechny, kdo vás potkají. Pro člověka, který dnes potkal už mnoho zamračených tváří, je váš úsměv jako slunce, které právě vysvitlo z mraků. Dokáže to ale i mechanický, neupřímný úsměv? Ne, takový nikdo nebereme vážně. Kouzelný je pouze úsměv, který jde od srdce. Váš úsměv říká: „mám tě rád, mám z vás radost, jsem rád, že vás vidím.“ Ze stejného důvodu dělají psi tolik rámusu. Jsou tak rádi, když vás vidí, že málem vyskočí z kůže. A tak není divu, že my je také rádi vidíme.
A když vám není zrovna do smíchu? Zkuste udělat dvě věci:Vzpomeňte si na něco hezkého, poslechněte si pěknou písničku. Tak si vytvoříte dobrou náladu. A pokud vám to momentálně situace neumožní, prostě se rozhodněte, že uděláte dnes alespoň jednomu člověku radost svým úsměvem.
Udělejte si zajímavý pokus. Po dobu jednoho týdne se usmívejte na jednu určitou osobu, kterou si sami vyberete, kdykoliv se k tomu naskytne příležitost. Minimální dávka úsměvu je 1 x denně. Dotyčná osoba bude možná velmi překvapena. Nedivte se příliš, když se začnou dít nevídané věci.

2. Naslouchejte druhým lidem
Umění naslouchat druhému se uplatní stejně dobře v rodinném i společenském životě.
Naučme se tomuto umění od starých mistrů, kteří je dokonale ovládali. Jejich naslouchání nebylo jen mlčením, ale byla to forma určité aktivity. Seděli vždy pohodlně a věnovali maximální pozornost osobě, která s nimi hovořila. Dívali se na svého společníka, poslouchali velmi pozorně a přemýšleli o tom, co jim říká. Na konci rozhovoru se často stávalo, že jejich společník měl pocit, že to byl ten nejskvělejší rozhovor, jaký kdy vedl.

Jedna maminka se snažila uplatňovat tuto zásadu naslouchání pokaždé, když jí její syn chtěl něco říci. Jednou večer seděla v pokoji i se svým synem. Po krátkémrozhovoru na téma, které chlapce zajímalo, najednou řekl : „Mami, já vím, že mě máš moc ráda.“ Matka byla dojata a odpověděla: „Samozřejmě, že tě mám moc ráda. Ty jsi o tom snad pochyboval?“ „Ne, ale poznal jsem to z toho,“ odpověděl syn, „že kdykoliv jsem ti chtěl něco říct, udělala sis na mne čas a poslouchala mne.“

I věčný rýpal a nejzarytější kritik bývá nakonec obměkčen a stane se příjemným, když má trpělivého a přívětivého posluchače. Takový posluchač umí mlčet, zatímco popudlivý šťoural by se na jeho místě už dávno nadmul a jako kobra vyplivl svůj jed.
Poptávka po lidech, kteří umí naslouchat, je dnes obrovská. Až lidé zjistí, že to umíte,bude o vás velký zájem. Protože ale váš čas není nafukovací,věnujte ho především těm, které máte nejraději nebo těm, jejichž lásku chcete získat.

3. Povzbuzujte a chvalte
Vyzkoušejte na lidech ze svého okolí, co to s nimi udělá, když je upřímně pochválíte a patřičně oceníte! Samozřejmě, s lichotkami zřídkakdy uspějete u chytrých lidí, protože je brzy prohlédnou. Ale je pravda, že někteří lidé tak hladoví po uznání, že jim to zpočátku postačí k radostné proměně jejich života. Ale z dlouhodobého hlediska je pochlebování falešné. Může vás dostat do problémů, je to, jako když dáváte do oběhu falešné bankovky.
Na každém člověku se najde něco, za co ho můžeme upřímně pochválit, něco, co na něm můžete ocenit. A časem toho bude přibývat, jak postupně rozkvete pod hřejivým sluníčkem pochvaly.
Zasévejte často tyto jiskřičky vděčnosti a brzy sklidíte oheň lásky.

4. Zajímejte se o problémy ostatních lidí
Povzbuzujte je, aby hovořili o sobě, o tom, co je zajímá a také o tom, co je trápí. Každý člověk má své problémy a každý potřebuje, aby ho někdo někdy vyslechl, poradil mu nebo ho jenom obejmul . Suverénní a bezohlední lidé nemají přátele, protože myslí jenom na sebe, ve skutečnosti se bojí, že budou zraněni a svůj strach maskují svým chováním a vystupováním. Věřte, že většina z nich touží po lásce a pochopení, stejně jako vy, to ovšem neznamená, že si jejich chování a vystupování vůči vám máte nechat líbit. Naučte se s těmito lidmi jednat asertivně a tak s nimi přestanete bojovat a jasně vymezíte své hranice. V mnoha případech se po čase jejich chování k vám změní, protože jste to vy, kdo je v takovém vztahu silnější, protože nebojujete a nedáváte jim svou energii. Tak jim pomáháte si uvědomit, že svým jednáním a přístupem k ostatním se izolují, a proto nemají přátele.

5. Dbejte vždy na to, aby se druzí cítili důležití a milovaní
Hlavní podstatou lidské povahy je touha po uznání. Tato pravda je stará jako lidstvo samo. Ježíš Kristus ji vyučoval mezi skalnatými kopci Judey před devatenácti stoletími a shrnul ji do jediné nádherné myšlenky: „Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim.“ Chcete totiž získat uznání od těch lidí, s nimiž přicházíte do kontaktu. Toužíte, aby byla doceněna vaše skutečná hodnota. Aby si lidé pamatovali vaše jméno a nespletli si je s žádným jiným.
Jste přece originál a na celém světě neexistuje nikdo úplně stejný jako vy.
Potřebujete cítit svou důležitost ve svém malém světě. A tak buďme poslušni tohoto zákona akce a reakce a čiňme druhým to, co chceme, aby oni činili nám. Kdy? Kde? Vždy a všude. Je zajímavé, že mnoho lidí by udělalo cokoliv, aby nasytilo své děti, kdykoliv mají hlad. Ale klidně nechají několik let hladovět jejich duši po uznání. Proto má dnes tolik lidí velmi narušené sebevědomí.
Doporučení: Nezapomínejte na svátky, narozeniny a výročí. Pamatujte na to, že druhým lidem kolem vás můžete udělat radost kdykoliv, prostě jen tak. Takový nečekaný dárek potěší, stejně jako slova lásky podpory a uznání. Říkejte druhým co nejačastěji, že je máte rádi, potřebují to slyšet stejně tak jako vy. Co vyšlete se k vám vrátí.

6. Projevujte úctu k názorům druhých lidí
A to i tehdy, jestliže s nimi nesouhlasíte. Nikoho zbytečně nekritizujte. Pokud musíte upozornit na chyby, dělejte to nepřímo, aby se váš partner nemusel cítit před vámi méněcenným. Místo toho, abyste druhé odsuzovali, snažte se pochopit motivy jejich jednání. Je to rozhodně výhodnější a více vzrušující, než kritika. Přináší to také více sympatií, snášenlivosti a lásky. Berte to tak, že lidé protivní, podráždění, s nevypočitatelným jednáním apod. jsou v podstatě lidé nemocní. Strádají totiž často nejenom nedostatkem zdraví a času, ale hlavně lásky, něhy a porozumění. Je dobré chovat se k nim podobně jako k nemocným, mít s nimi soucit. Dívejte se na ně se sympatiemi a naučte se odpouštět. Ten, kdo dobře porozumí příčinám jednání druhého člověka, dokáže také snadněji odpustit.