Slovo osvícení nabylo mírně zamlženého významu, takže si ho pro účely tohoto článku definujme jako uskutečnění či uvědomění Jednoho. Nikoliv vědění nebo porozumění na mentální úrovni, že ,,ano, jsme všichni Jeden; není to báječné?“, nýbrž uvědomění založené na přímé zkušenosti. Když jste osvíceni, víte to tak jasně, pevně a přímo, jako víte, že vaše srdce tluče. Neexistují žádné pochyby, žádný prostor pro diskuzi, tečka.
Takže vy chcete být osvíceni?
Pokud jste stále ještě v iluzi oddělenosti, osvícení (znovu – jako uskutečnění Jednoho), obzvláště jeho první záblesk, může být báječné. Hledali jste způsoby, jak se dostat domů, a náhle si uvědomíte, že již doma jste. Žádné další trápení, jak najít svou cestu. Avšak pravdou je, že osvícením to nekončí. Pokud by to zde totiž končilo, nemuseli bychom se vůbec obtěžovat s inkarnací. Jak jsem vysvětlovala ve článku ,,Kdo jsme“, začínali jsme jako jedna bytost. Co by tak byla dobrá analogie? Je to stejné jako skládat puzzle. Pokud je vaším cílem obdivovat krásu obrazu, nebudete ho chtít rozbít na jednotlivé kousky. Již máte kompletní obraz. A přesto, někteří lidé skutečně rádi skládají puzzle – protože si chtějí s jednotlivými kousky pohrát. Je to legrace, baví je to.
Pravda je v rozličnosti
Čili osvícení je pouze polovinou pravdy. Například kniha Eckharta Tolle ,,Nová země“ je skvělá. Souhlasím s ní ve všem. Ale je to pouze polovinou pravdy. Ta druhá polovina souvisí s naší individualitou. Máme tendenci uvažovat: ,,Pokud jedno je pravda, to druhé je špatně.“
Inu, v tomto případě jsou obě tato prohlášení pravdivá ve svém plném významu; Všichni jsme Jedním. Jsme individuality.
Může být těžké to pochopit, protože jsme tak vytrénovaní v myšlení ,,buď tak či onak.“ Dopřejte si čas zvyknout si na tuto perspektivu…. Protože jinak byste mohli uvíznout v osvícení.
Po osvícení
Mnoho takzvaně duchovních lidí uvízlo v osvícení. Poté, co viděli Jednotu, nemohou pochopit smysl svého života, tak jak se odvíjí na této Zemi.
Určitě je nám mnohem lépe, propustíme-li určité představy. Takže pokud jste zjistili, že vám nezáleží na tom, čeho dosahujete v pozemském žití či jak na vás pohlížejí ostatní, skvělé. Možná to bude chtít pár změn ve způsobu, jímž kormidlujete svým životem a po nějakou dobu se můžete cítit dezorientováni, ale to je při velkých změnách obvyklé.
Tento druh změn je po osvícení běžný a není tím, čemu říkám ,,být uvízlý“. Co míním ,,uvíznutím v osvícení“: jde o ignorování smyslu toho, proč jsme inkarnováni s fyzickými těly, s různými zájmy, zálibami atd.
Povaha života
Podle definice ,,bytí v tomto fyzickém světě“ znamená, že upřednostňujeme jedno před druhým. Přestože jako duše či duch máte mužské i ženské energie, fyzicky jste buď muž nebo žena. Přestože jako duše či duch můžete být kdekoli a všude, fyzicky jste buď zde anebo někde jinde.
Jako duše či duch již znáte Jednotu a můžete zakoušet vše, co se kdy stalo a stane. Máte každou možnou perspektivu. Jako fyzická bytost však zakoušíte jen jednu věc v jednom okamžiku a z neměnného hlediska. Fyzické bytí je omezující, ale je to také legrace. Dáváme přednost jednomu kousku puzzle před jiným…
Být plně ,,tady“
Po osvícení je podstatné naučit se být plně zde. Zažívat co se děje – právě tady a teď.
Naučit se přepínat režimy. Já mám tři režimy: svůj individuální existenční režim, svůj psychický režim, v němž si volím specifickou perspektivu odlišnou od mojí, a režim Jednoho.
Vy můžete mít třeba pouze dva (bez toho psychického režimu) anebo můžete mít navíc nějaké další, které já ještě neznám. To je v pořádku. Důležité je si uvědomit, že všechny tyto režimy jsou rovnocenně důležité, a být schopen mezi režimy vědomě přepínat.
Pokud máte určitý předsudek, že třeba dáváte přednost režimu Jednoho, připravujete se o radosti tohoto fyzického světa. Také selháváte v procvičování svých potenciálních sil. Což podkopává účel této inkarnace.
Pokud neumíte mezi režimy přepínat vědomě, vydáváte se na milost čemukoli, co se děje okolo vás nebo sdílenému kolektivnímu vědomí. To je zvláště oslabující.
Kolik času trávit ve kterém režimu? To je na vás. Ale většině lidí doporučuji trávit dostatečné množství času v jejich osobním režimu a tolik času v režimu Jednoho, aby na něj nezapomněli.
Opravdové osvícení
Když tak nad tím přemýšlím, opravdové osvícení by mělo znamenat tyto záměrné a svobodné přesuny v našem vědomí. Uvědomění si, že existuje ještě jiný režim kromě toho odděleného individuálního, je pouze začátkem.
A co nastane, když zažíváte toto opravdové osvícení? Svoboda! Uvědomíte si, že záleží na máločem, pokud vůbec na něčem, a můžete být plně sami sebou. Mohli byste celý den zpívat a tančit. (Mimochodem to má blízko k tomu, co dělám já od doby, kdy jsem dostala klavír. Jsem na dobrovolném neplaceném volnu, nevydělávám žádné peníze, zbláznila jsem se do hudby. Slyšela jsem, že Rumi dělal něco podobného.)Vy možná rádi děláte něco jiného – není báječné, že každý máme jiné záliby?
A jestli si myslíte, že jsem namyšlená – tak co? Tohle je velká legrace! Také jsem už zapomněla většinu věcí, o nichž obvykle píši. Hledání nemůže být součástí tohoto bytí, a dokonce i vzpomínka na to nyní znamená velmi málo. (A to jsem donedávna doslova pro tento blog žila.) Brzy zapomenu i na osvícení. Což je to pravé osvícení…
(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pouze pro bezplatné/nekomerční webové stránky, pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj/autora a tato poznámka – prowww.reiki-centrumpraha.czpřeložila Magda C.) 11. 12. 13
