Pohádka o lásce

Bylo nebylo

Před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov,
na kterém žily všechny pocity člověka:
dobrá nálada, smutek, vědění a kromě
ostatních různých pocitů i láska.

Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí.
Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova.
Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc.

Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se :
“ bohatství, můžeš mě vzít s sebou ? „
“ Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra.
Tady pro tebe není místo ! „

Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem
na přenádherné lodi :
“ pýcho, můžeš mě vzít s sebou ? „
“ Já tě, lásko, nemůžu vzít “ odpověděla pýcha.
“ Tady je vše perfektní, mohla by jsi poškodit mou loď. „

Láska se tedy zeptala smutku, který projížděl kolem :
“ smutku, prosím, vezmi mě s sebou. „
“ Ach lásko, “ řekl smutek, “ já jsem tak smutný,
že musím zůstat sám. „

Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak
spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá.

Najednou řekl nějaký hlas :
“ pojď lásko, já tě vezmu. “ Byl to nějaký stařec,
kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se
zapomněla zeptat na starcovo jméno.
Když přijeli, stařec odešel.

Láska si uvědomila, že mu hodně dluží
a zeptala se vědění :
“ vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl ? „
“ To byl čas, “ odpovědělo vědění.

“ Čas ? “ zeptala se láska, “ proč mi pomohl čas ? „
A vědění odpovědělo :
“ protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě. „