Pomáhala jsem klientovi připravit se na důležitou obchodní schůzku a on mi řekl: ,,Cítím se připraven, teď se jim už jen musím prodat.“ To vedlo k další diskusi na téma, proč má pocit, že je musí přesvědčit o své hodnotě a kvalitách, a prodat jim to, co jim může nabídnout. Proč by jednoduše nemohl podat co nejlepší výkon a nenechal ho být tím rozhodujícím faktem?
Když se bude příliš usilovně ,,prodávat“, riskuje, že sám sebe přecení, slíbí něco, co může být obtížné dodržet, nebo vstoupí do důležitého jednání s pocitem, že prohraje, čímž vytvoří jakési proroctví, jež se samo naplní.
Proč máme dojem, že se musíme druhým ,,prodat“ a přesvědčit je o tom, že jsme pro ně ,,dost dobří“, když úplně stačí být ,,dost dobrý“ pro nás samotné, a nechat je, aby učinili svá vlastní rozhodnutí?
Nakonec byl můj klient spokojený se svou přípravou na schůzku, což zahrnovalo nabídkový list a – což bylo důležitější – připomínku věcí, s nimiž nebude souhlasit. Takto se nepřecení a neučiní sliby, které nebude schopen dodržet.
Neděláme to všichni, když se snažíme navázat kontakt s druhými lidmi, zvláště v situacích, kdy si skutečně přejeme navázat spojení nebo chceme, aby si nás vážili, nebo v situacích, které považujeme za důležité? Přehnaně se snažíme se prodat, takřka se ,,zakláníme“, věříme, že druhé musíme přesvědčit, že jsme ve všech směrech dostačující… a co se pak stane? Souhlasíme s věcmi, které později udělat nechceme, nebo ani nemůžeme, nebo zjistíme, že jsme se ocitli v situaci, která nám příliš neprospívá. Jenže jsme do té situace již investovali tolik, že považujeme za nemožné z ní vycouvat, anebo si přejeme, aby si nás druzí cenili, bez ohledu na cokoliv, a učiníme hodně pro to, abychom toho dosáhli.
Naše touha být pro ostatní dost dobří nás vede k domněnce, že se musíme ,,prodat“, že je musíme přesvědčit, že by nás měli mít rádi a měli by si nás cenit, chtít s námi trávit čas, být s námi či si s námi vytvořit určitý vztah. Bojíme se, že budeme odmítnuti, opomenuti nebo ignorováni, a myslíme si, že to jsou známky toho, že nejsme dost dobří.
Nicméně, ve skutečnosti ten člověk, který nás odmítá, tak nečiní kvůli tomu, kdo jsme, nýbrž kvůli tomu, kým musí on sám být, má-li být s námi.Musí být na naší energetické úrovni a frekvenci, má-li se vytvořit smysluplný a hodnotný vztah, a to pro něj může být příliš.Pokud se na to podíváme z této perspektivy, uvědomíme si, že se prostě nemůžeme prodat někomu, kdo ví, že cena za takové spojení je pro něj příliš vysoká.
To nejlepší a asi jediné, co můžeme udělat, je být sami sebou, ve všech ohledech, být tou nejlepší verzí sebe sama a vyzařovat své nejjasnější světlo. Pokud jsme uvnitř sebe takto v souladu, řadíme se k těm či sbližujeme s těmi, kteří se mohou spojit s námi. Nemusíme se takovým lidem ,,prodávat“, oni již vědí, kdo jsme. Nemusíme je přesvědčovat o své ceně či hodnotě, oni to vidí na vlastní oči. Zrcadlíme to nejlepší v nich, a platí to též naopak. A oni neočekávají ani nechtějí, abychom slibovali něco přemrštěného, nebo abychom začínali z bodu, kde nejsme dost dobří, protože oni vědí, že jsme, stejně jako oni, dokonalí, celiství a úplní každém směru.
