Jsme nevědomě pasivní. Ve srovnání s tím, kým vším bychom mohli být, kdybychom jenom věděli, co všechno je v našich silách, jsme pasivní. Jsme uvězněni v našich skromných, neútulných životech v bezvědomí. A to doslova. Všichni do jednoho společně toužíme po pocitu, když se naše tělo naplní radostí a štěstím. Ten pocit ale stále hledáme zmateni ve svých popletených touhách a mylných uspokojeních tam, kde jej nelze najít. A pokud ano, pocit je těkavý a za krátkou dobu vyprchá do neznáma.
Myslíme si, že vlastnictví nové věci uspokojí naši touhu po štěstí. Dočasně naše srdce plesá, jsme uspokojeni, ale jakmile se nová věc okouká, koukáme už po jiné. Myslíme si, že je to jedna z mála věcí, která nás učiní konečně šťastnými a je k životu nezbytná. Pokud si ale takovou věc nemůžeme z jakéhokoliv důvodu pořídit, jsme naštvaní a nerudní a obviňujeme všechny a všechno kolem sebe za svoji smůlu. Máme vztek…
Honíme se za úspěchem a uznáním s přesvědčením, že „je to ono“. Dočasně se vznášíme metr nad zemí, ale jakmile slova chvály odezní, znovu bojujeme o další uznání a toužíme po pochvalných slovech. Měníme masky, a máme právě tolik, abychom uspokojili co nejvíce těch, kteří nás chválí. Popíráme vlastní osobu, protože si myslíme, že takové, jací skutečně jsme, nás nikdo neocení. Máme strach…
Hledáme lásku u ostatních a mluvíme o citech, které hory přenáší. Buší nám srdce, tají se nám dech, ale neuvědomujeme si, že hledáme lásku u jiných, protože si ji sami nedokážeme či neumíme dát. Jinak bychom ji ani nepotřebovali hledat. Měli bychom jí sami dost. Hledáme lásku, děláme kvůli ní psí kusy a zbití jako psi většinou končíme. Takováto substituující láska mezi dvěma lidmi je možná pouze za určitých podmínek a navíc to je cesta trnitá, plná trpkých hádek a zklamání. Jsme nevěrní, protože nám některé podmínky nevyhovují a myslíme si, že „tentokrát“ to bude jiné.
Skáčeme z mostů na lanech, z vysokých skal či z letadel s padáky, necháme se honit zuřivými býky, jezdíme auty jako šílená hovada, na silných motorkách ještě rychleji a nebezpečněji, i na těch kolech jezdíme z kopce tak jako bychom se chtěli za každou cenu zabít a nutíme naše tělo nahradit onen chybějící pocit naplnění obyčejnou chemickou reakcí.
Hledáme pocit naplnění na všech možných i nemožných místech, protože nám nikdo neřekl, kde jej můžeme najít. Posílají nás do těch nejdivočejších končin a přitom si vystačíme s tím, co již máme. Jenom nám to nyní připadne poněkud fádní a nudné.
Nezbytným prvkem šťastného života, nahrazujícím všechny výše uvedené slepé cesty, je tvůrčí energie. Pomocí tvoření se napojujeme na božský, prapůvodní, univerzální zdroj energie. Když tvoříme, jsme omýváni energií, ze které jsme stvořeni. Díky kreativním energiím se vracíme domů, ke hvězdám. Naplňujeme boží záměr, stáváme se stvořitelem. Naše nitro se naplňuje onou absolutní energií, která má desítky jmen – láskou, pránou, éterem, qi, orgonem, světlem… cítíme pocit naplnění, štěstí, radosti a lásky. V ten moment nemusíme pít, jíst, vlastnit, vítězit, ovládat… jenom jsme šťastní, jsme v jednotě s univerzem, jsme doma a je to to jediné, co existuje.
Stačí velmi málo. Stačí si pro začátek uvědomit, co nás baví. Pokud to již víme, věnovat se tomu naplno. Pokud už jsme zacyklení ve společnosti natolik a tak dlouho, že nevíme, co nás baví, stačí si vzpomenout, čím jsme trávili čas v dětství. Těch cest jsou tisíce. Jako děti jsme byli nejblíže stvořiteli, jak to jen bylo možné. Neděsila nás minulost ani budoucnost. Jako děti jsme v přítomném okamžiku tvořili fantaskní světy plné barev a roztodivných bytostí. Pod rukama nám rostly budovy, krajiny a celé země. Neohlíželi jsme se na to, co si o nás kdo pomyslí. Žili jsme v přítomném okamžiku. Dokud ovšem nezasáhli společností ovládaní rodiče, svým způsobem také tvořící ale bohužel pouze chorý obraz společnosti a svých vlastních úzkostí a strachů.
Je načase inspirovat se dětmi a začít dělat to co nás baví. Činnosti, při kterých nás hřeje v hrudi a září oči. Činnosti, které děláme proto, že nás baví, ne proto že musíme…
Psát básně, psát povídky, či romány, kreslit skicy, malovat obrazy, pěstovat rostliny, pěstovat vlastní jídlo, vařit originální pokrmy, vyrábět šperky, vyřezávat ze dřeva, plést svetry, vyrábět keramiku, šít oblečení a jistě vás napadla spousta dalších věcí, kterých může být tolik, kolik je na světě lidí a ještě více.
Jakmile začnete tvořit, začnete sami generovat tvůrčí energii, která bude posilovat vaše čisté touhy a přání. Universum vám bude zajišťovat nové příležitosti a bude k vám přitahovat nové lidi, se kterými se budete pouštět do nových projektů a kteří budou vaše zájmy posunovat dál, kam byste se sami nedostali. Pokud rádi kreslíte a toužíte se posunout dál, poznáte člověka, který píše povídky a hledá někoho na ilustrace. Nakonec dáte dohromady knihu. Pokud rádi pěstujete jídlo a rádi byste pro něj našli využití, objeví se ve vašem životě člověk, který rád vaří z čerstvých bio surovin a vaše zahradničení povznese na vyšší úroveň, přivede vás na nové druhy zeleniny a pomůže vám ve vašem sebenaplnění.
