Vždy jsem cítil, že skutečným smyslem života je být šťastný, užívat si života, dostat se do bodu, kdy se nesnažíš dostat jinam. Spousty lidí se celý život snaží dostat jinam, než kde jsou. Nikdy nedojdou k cíli. Jeden ze způsobů, jak pochopit smysl života, je návrat k podstatě, čili najít svou vlastní přirozenost.
Ať hledáš v životě cokoliv, je to tady a pro tebe. Objeví se to, až bude potřeba, ve správný čas a na správném místě. Je to stále v tvé mysli. Cokoli potřebuješ k dokončení tohoto projektu, cokoli potřebuješ vytvořit, všechno je tady. Můžeš se připravit a pak tomu dát volný průběh. Je snadné uvěřit, že vše dopadne perfektně.
Žijeme ve světě, kde je všechno možné. Neexistují náhody. Všechno je podporováno božskou organizující inteligencí. Je potřeba se dostat do místa, kde se nesoustřeďuješ jen sám na sebe. O věcech, které chceš pro sebe, začneš říkat: „Jak by je mohli mít jiní místo mě?“ To je realizace Boha. Jedna z věcí, která nastane, když se odpoutáš od svého ega, je, že se posuneš od pocitu nárokování si k pocitu pokory. Uvědomíš si, že nemáš nárok na nic. To je řeč ega. Základní pravdou je, že musíš být tím, z čeho pocházíš. Jestli pocházíš z Božství, musíš být božský. Když zvedneš ruce a řekneš: „toto jsou ruce boží“, tak copak Bůh svýma rukama dělá? Bůh pouze dává, to je vše co umí.
Pokud tvoje pozornost není soustředěna na tvé ego, ale na dávání, vesmír na to zareaguje dáváním zpět. Vesmír se zeptá: „Jak ti můžu posloužit?“ Ale sám musíš napřed někde sloužit. Pak bude přechod dokončen, až přejdeš do místa, kde není ego.
A jak se dostáváme do smysluplné fáze života, neznamená to, že už nemáme žádné ambice. Znamená to, že máme smysluplné ambice. Toužíme po jiných věcech. A nyní se naše touha transformovala ve smysl a musíme se naučit být pozorovatelem a ustoupit do pozadí. Začneme žít a věřit tomu, kam nás Zdroj vede. Přestaneme lpět na výsledku a tento odstup způsobí, že už nikdy více nebojujeme. Dovolí, aby k nám věci přicházely, a už nebudeme osobou, která koná. Dovolíme jim, aby se samy projevily. Boj je pryč.
Lidé se mě neustále ptají, jestli má ego nějaký účel a já na to reaguji, že nemá cenu ho bránit. Ego je falešné já, a když ho bráníte, bráníte jen nějakou iluzi. Bráníte něco, čím ve skutečnosti nejste. Vaše skutečné já je egu hodně vzdáleno. Každý z nás ví, že jsme sem přišli hrát hudbu, a přesto máme tendenci věřit, že jsme oddělené bytosti, že se musíme zařadit a že to je naší úlohou v životě. Nic z toho není pravda. K proměně může dojít mnoha způsoby. Může ji způsobit malá poznámka, shoda náhod, zvláštní událost, kterou jsme neočekávali. Může to být cokoliv, ale výsledek je vždycky stejný: uvědomit se, že tu nejsme proto, abychom dělali ze života stálý boj. Jsme tady, abychom se radovali a žili v míru. K tomu dojde na podzim života.
Pokud chcete ve svém životě vidět otevřené dveře, odpoutejte se od toho, co vám říká vaše ego a žijte z božského místa zvaného Duch a z toho, co Lao-c‘ nazýval ctnost. Podle něho existují čtyři ctnosti. První z nich je úcta k životu jako celku, což znamená respekt. Druhou je upřímnost, což není nic jiného než čestnost. Třetí je jemnost, která se projevuje v našem životě jako laskavost. A čtvrtá je schopnost podporovat, což se projevuje jako služba, prokazování služby ostatním. To jsou ty čtyři ctnosti. A Lao-c‘ chce, abychom podle nich žili.
Úžasný citát básníka Háfize říká, že ani po dlouhé době Slunce nikdy neřekne Zemi: „Dlužíš mi“. Představte si, co taková láska dokáže. Rozsvítí celý svět.
V díle „Kurz zázraků“ je úžasný citát, kde Ježíš říká: „Jestli chceš být jako já, věda, že jsme všichni jedním, pomůžu ti. Chceš-li být jiný, než já, počkám, až si to rozmyslíš, a ty si to rozmyslíš.“ A skutečně, není to to nejdůležitější? Proč bychom měli umřít, abychom to získali? Měli bychom být schopni to získat ještě dokud jsme tady.
Nikdo si nemusí klást otázku: Co je mým smyslem? Vždycky to nalezne ve službě. Kdybys jen na jeden den mohl obrátit svou pozornost k tomu, abys učinil život někoho jiného lepším, kdybys takhle dokázal přemýšlet, takto přemýšlí Bůh. Je to velmi staré chápání věcí, ale stále má platnost. Dotknout se něčího života je cennější než jakékoliv peníze.
Moje přítelkyně, Byron Katie říká: „věřit, že potřebuješ to, co nemáš, je definice šílenství.“ Myslet si, že nemůžeš dojít naplnění, dokud nedostaneš všechny ty věci, je opravdu iluze. Nepotřebuješ nic víc. Nezáleží na tom, co děláš. Můžeš být taxikářem, učitelem, dělníkem v továrně, manažerem. Důležité je, že se soustředíš na to, jak bys mohl sloužit. Přemýšlej o lidech, ke kterým jdeš, ať jsi kýmkoli na své cestě.
Tímto způsobem můžeš řídit firmu, nebýt připoután k výsledku, soustředit pozornost na službu. Začneš žít svůj život v oněch ctnostech, jak můžu sloužit, jak mohu být jemný, jak mohu být ctihodný. Takto přemýšlet znamená, že tvůj život má smysl. Jaro ti vzkazuje, co můžeš a co nemůžeš dělat, jak tě společnost definuje. Ale v podzimu života, po proměně, jde o připojení se k energii, která se stará o vše, a my všichni jsme prostě byli stvořeni. Zkus zastavit dýchání, růst nehtů. Žít ve ctnostech je vše, co je třeba dělat.
Skutečně cítím, že něco jiného nás má na starosti, takže je to opravdu o odevzdání se něčemu, co je větší než my, k čemu jsme připojeni, a co skutečně ovládá vše. Hluboko v každém z nás je místo, které se chce cítit naplněně, chce vědět, že můj život něco změnil, že zanechávám toto místo, tuto planetu, na které jsem žil, v lepším stavu, než když jsem sem přišel, že něčí život byl hluboce ovlivněn díky mé existenci. Všichni toto chceme. Nemá to nic společného s věkem nebo nalezením sebe sama. Ať jste kdekoli, jakkoli staří, stačí jen jedna myšlenka, abyste změnili svůj život.
