V žádném případě nejste o nic menšími, než kdokoliv jiný.
Važte si sebe sama, važte si svého vnitřního vedení a řiďte se jim.
A zapamatujte si, že ani já vám nezaručuji, že vás to pokaždé zavede správným směrem. Často vás to zavede nesprávným směrem, protože – abyste mohli najít ty správné dveře – musíte nejdřív zaklepat na mnoho nesprávných. Tak tomu prostě je. Pokud by jste pak náhle narazili na správné, nedokázali byste poznat, že jsou správné. Takže si to zapamatujte, že v konečném výsledku není žádná námaha zbytečná a že každé snažení přispívá k vašemu růstu.
Proto neváhejte a nedělejte si přílišné starosti s tím, že se spletete. To je jeden z problémů: lidé jsou vedeni k tomu, aby nikdy nic nedělali špatně. Pak tolik váhají a tolik se bojí, tak moc se děsí toho, že by mohli něco udělat špatně, že uváznou na místě. Nemohou se ani hnout, protože by se mohlo stát něco špatného. A tak jsou jako skála a přestanou se jakkoliv hýbat.
Dělejte tolik chyb, kolik jen jde, a zapamatujte si pouze jedno: neopakujte znovu tutéž chybu. A porostete. Sejít z cesty je součástí vaší svobody, součástí vaši důstojnosti je jít dokonce i proti Bohu. A někdy je krásné jít dokonce i proti Bohu. Tímto způsobem začnete mít páteř. Na světě jsou totiž miliony lidí bez ní.
Zapomeňte na všechno, co vás naučili rozeznávat jako „dobré“ a „špatné“. Život není takto dán. To, co je správné dnes, může být zítra špatné. To, co je v tuto chvíli nesprávné, může být za okamžik správné. Život není jako kartotéka, nemůžete jednoduše všechno onálepkovat – „Toto je dobré, a toto je špatné“. Život není obchod s chemikáliemi, kde má každá lahvička štítek a kde vy přesně víte, co je co. Život je záhada: jednu chvíli něco sedí, a pak je to správné, za další chvíli protože Gangou tolik vody, že už to nesedí a je to nesprávné.
Jaká je definice správného? To, co je v souladu s existencí, je správné, a to, co je s existencí v disharmonii, je nesprávné. Budete muset být neustále ostražití, protože se každým okamžikem budete muset znovu rozhodovat. Nemůžete se spoléhat na jednou provždy dané odpovědi na otázku, co je správné a co špatné. Jenom hlupáci se na ně spoléhají, a pak nemusejí být inteligentní, protože už to není třeba. Už víte, co je dobré a co špatné, můžete se to naučit zpaměti, onen seznam není příliš dlouhý.
Desatero – jak jednoduché! – a hned víte, co je dobré a co špatné. Ale život se neustále mění. Kdyby se Mojžíš vrátil, nemyslím, že by vám dal stejných deset přikázání – ani by nemohl. Jak by vám mohl dát stejná přikázání po třech tisících letech?. Musel by vymyslet něco nového.
Ale já sám to chápu takto: kdykoliv jsou dána nějaká přikázání, dělají lidem potíže, protože v čase, kdy jsou dána, jsou už zastaralá. Život plyne tak rychle, je to dynamika, ne statika. Není to stojatý rybník, je to proud. Ani dva o sobě jdoucí okamžiky nejsou stejné. Takže v tuto chvíli něco může být správné a za chvíli už ne.
Život je prostě takový. Nemůžete se na něj připravit. V tom je jeho krása, v tom je jeho zázrak, že vás vždycky zaskočí, vždycky vás překvapí. Pokud máte oči, uvidíte, že každá chvíle je překvapením, na něž se nedá aplikovat žádná předem promyšlená odpověď.
