Stará moudrá kočka ležela na trávě a vyhřívala se na sluníčku. Tu se kolem mihnul malý bystrý kocourek. Proletěl kotrmelcem kolem kočky, pak rychle vyskočil a znovu začal běhat dokolečka.
— Co to děláš? – líně se ptala kočka.
— Zkouším chytit svůj ocásek! – odpověděl zadýchaně kocourek.
— A proč? – smála se kočka.
— Řekli mi, že ocásek je moje štěstí. Jestli ho prý dokážu chytit, chytím i svoje štěstí. Tak za ním běhám dokolečka už třetí den. Jenomže on mi vždycky uklouzne.
Stará kočka se usmála, jak to umějí jenom staré kočky, a řekla:
Když jsem byla mladá, taky mi tvrdili, že v mém ocásku je mé štěstí. Honila jsem se za ním mnoho dní a pokoušela se ho chytit. Nejedla jsem, nepila, jen jsem běhala za ocasem. Až jsem pak byla úplně zoufalá a šla jsem, kam mě oči vedly. A víš, čeho jsem si najednou všimla?
— Čeho?, ptalo se udivené kotě.
— Všimla jsem si, že ať jdu kam chci, můj ocas jde všude za mnou. Za štěstím nemusíš běhat. Je třeba zvolit si svou cestu a štěstí půjde spolu s tebou.
