Žena je bytost mnoha tváří
Chceme-li obraz mít plný barev, měli bychom se dívat očima Pravdy… Když začneme vidět souvislosti, začneme chápat, proč ta která část je v nás…
Složil-li však bůh píseň, v níž žena zpívá hlavní roli, proč Jej stále odmítáme tím, že odmítáme sebe sama. Vždy se navracím k prapůvodní pravdě – jsem Skutečná, jsem Živoucí.
Kdykoliv mi někdo řekl – odevzdej tu kterou část sebe sama, jedině tak dojdeš k harmonii – v mém nitru křičela Bolest, v mém nitru křičelo Stvoření, … ale já víc důvěřovala vnějšímu světu a o to víc popírala sebe sama – dobrovolně jsem si jednou za čas udělala jakousi lobotomii, a na nějakou chvíli odstranila nežádoucí část mne (příliš veselá, příliš smutná, příliš přizpůsobivá, příliš nepřizpůsobivá, příliš …). Konečně pomalu tančím na své přirozenosti a vím, že všechny mé aspekty jsou mi zde k dispozici z důvodů, jež nyní nepotřebuji vědět.
Když každá hvězda je ve vesmíru na správném místě, proč bychom měli pochybovat, že u nás se vesmírná inteligence spletla? Kosmos skrze mne promlouvá, již se nenechám tvarovat, budu tvarovat. Jsem natolik sebe-uvědomělá, že nepochybuji, že jsem kosmický Tvůrce. Měním směr tlaku… zevnitř VNĚ…
Miluji své role, a přesto se s nimi neztotožňuji. Jsem Duše Duší, jsem spojena se Vším a jsem vším. Ztratila jsem se sama v sobě a znovu se nacházím… Svoboda tkví ve vědomí, že z každé pozemské role mohu vystoupit, kdykoliv mi začne být těsná či nepříjemná.
Jsem nádobou, jež se může naplnit vědomím Lásky a Inteligence… Rozum není méně než Láska… Obě esence Vědomí jsou krásné právě tím, že jsou odlišné a jejich spojením vzniká tolik dalších možností… Jedna plus jedna jsou tři.